Vázání lze rozdělit na pérová (mohou být i step-in) a 3-pin. U pérového vázání je bota uchycena za špičku a patu (u NTN za přední část podrážky), u 3-pin vázání je bota chycena stejným způsobem nebo jen za špičku. 3-pin vázání ovšem obvykle nemá péra a při jízdě překonáváme jen tuhost boty. U deskového vázání je bota uchycena po celé délce. Dalším dělením by mohlo být i rozdělení na ostatní a step-in (nášlapné). Toto dělení však není pro výběr vázání stěžejní.
V současné době nejpoužívanější vázání. Péra mohou být jen z vinutého drátu (pružina) nebo se jedná o patrony, ve kterých je ukryt vlastní mechanismus pér. U pružinového vázání můžeme nalézt tři druhy umístění pružiny: vpředu před vázáním (Hammerhead), pod botou, nebo po stranách (např. Rottefela). Nelze říci, že nějaký z těchto systému je výhodnější. Ve všech 3 případech musíme překonat tah pružiny, abychom mohli vykleknout. Důležité je, aby bylo možno nastavit tuhost pér, a to buď povolením/přitažením nějakého mechanismu (systém matka - závit) nebo představením drátů, které spojují jednotlivé části vázání. U těchto vázání může docházet k nežádoucímu postrannímu pohybu (péra nejsou dostatečně tuhá). Při umístění pér před vázáním má toto vázání neutrální flex.
U vázání s patronami rozlišujeme různé systémy umístění. Patrony se nalézají po stranách (např. Rottefela, BD, G3, ...) nebo pod botou (Black Diamond). Ani zde nemůžeme říci, že některý systém uchycení je lepší. My používáme více vázání se spodními péry (při úzké stopě o sebe patrony nezachytávají). U všech vázání s patronami se dá nastavit jejich tuhost. Ta se nastavuje tak, že pootáčíme patronou v požadovaném směru (tužší/měkčí = větší/menší tah). Pokud nás neuspokojí toto nastavení, je možné zakoupit patronu s jinou tuhostí. Většinou jsou k dispozici 3 - 4 druhy v závislosti na výrobci.
V současnosti je na světě jediná firma, která vyrábí tento druh vázání. Jedná se o norskou firmu Rottefela a její vázání NTN. Vázání bylo dlouhou dobu ve vývoji, než bylo uvedeno na trh. Vázání se vyznačuje lepším přenosem sil působících mezi nohou jezdce, botou a lyží.
Při rozhodování jaké vázání si koupit, by stejně jako u bot mělo být na prvním místě rozhodnutí jakému stylu jedění se chcete věnovat. Nemá smysl kupovat těžké vázání, které pak přiděláte na lehké lyže a obujete do něj lehké boty. Jednotlivé součásti výbavy by spolu měli "ladit.
Pokud budete jezdit jen rekreačně po sjezdovkách (telemark je pro vás doplňkovým sportem), mělo by vám stačit nějaké základní pérové vázání (např. Rottefela nebo G3). Stejně tak jako při pohybu odlehlým krajem, kde chůze převažuje nad sjížděním svahů, které nejsou nijak zvláště strmé. Při sportovní jízdě na sjezdovce, byste se měli poohlédnout po vázání s patronami. Zde se vám již nabízí větší množství vázání od různých firem. Zvláštní pozornost je nutno věnovat výběru správné tuhosti patron. Zde je potřeba zohlednit váhu a sílu jezdce. Tuhost samozřejmě stoupá úměrně s váhou a sílou. Pokud máte extrémně malou nohu, musíme vás zklamat. Velikost patron S se dělá pouze v jedné tuhosti, měkké. Důvodem je to, že při tak malé délce patrony je plocha pro tah tak malá, že různé tuhosti patron mají stejný efekt. Pokud budete kombinovat chození s náročnějšími sjezdy, kde se nebudete vyhýbat prudším svahům, opět si raději vyberte vázání s patronami, ovšem doplněné o systém stoupání. U tohoto systému je možno uvolnit celou botu i s přední částí vázání a to tak, že vám lyže zůstane volně viset jen za špičku vázání. Toto vám umožní stoupat o mnoho jednodušeji a efektněji s výrazným ušetřením sil. Tato vázání jsou rovněž doplněna o stavitelnou patku, kterou využijete při stoupání do prudkého kopce. Pokud se hodláte věnovat pouze freeridingu, není již váha vázání tak důležitá a můžete vybírat ze širší nabídky. Zde si můžete vybírat vázání od střední třídy výše v závislosti na obtížnosti terénů, které budete sjíždět. Pro park je nejlepší variantou vázání, které má co nejméně mechanických dílů a zároveň je dostatečně pevné.
Pří výběru vázání byste neměli zapomenout na lyže. Některé firmy totiž vyrábějí lyže s inzerty (např. K2 - tři různé pozice vázání). Je logické, že když někdo vyrábí takovéto lyže, tak někdo jiný (pokud se nejedná o stejnou firmu) bude vyrábět vázání, které na tyto lyže pasuje (v našem příkladu Black Diamond). Neznamená to ovšem, že byste takovéto vázání nenamontovali na jiné lyže (v sadě jsou jak šrouby tak "vruty"), ovšem na tyto lyže může být problém namontovat jiné vázání, než pro které jsou určeny. Pokud jste vybrali třídu vázání je na čase zaměřit se na jednotlivé prvky. Nejdříve si ověřte, jestli jsou všechna vázání, o kterých uvažujete, dostupná ve velikosti, kterou potřebujete. Máte-li správnou velikost vázání, můžete přistoupit k výběru tuhosti pér/patron. Nejdříve zohledněte svoji váhu a sílu. To vám ukáže, v jakém rozmezí se budete pohybovat (toto kritérium obvykle vyloučí nejměkčí nebo nejtužší péra/patrony). Nyní vám zbude na výběr tak ze dvou až tří druhů (od jedné firmy). Zde je již na vás pro co se rozhodnete. Platí, že měkkčí patrony nevyžadují tolik síly pro telemarkový krok a naopak. Vlastní umístění pér/patron není a tak důležité a je jen na vás pro co se rozhodnete.
I když u každého vázání naleznete návod a šablonu pro montáž, doporučujeme svěřit vše odbornému servisu. Zde dbejte zvýšené opatrnosti, i když předáváte do servisu šablonu i návod není vždy záruka, že vše dopadne tak jak si představujete. Je lepší svěřit montáž někomu, kdo má zkušenosti s telemarkem. Může vám i poradit ohledně případné změny pozice vázání. Né pro všechny druhy ježdění musí být vázání namontováno tak jak uvádí výrobce, ten uvádí univerzální pozici.
Nastavení vázání uvádějí výrobci také na přiloženém návodu, u některých vázání je toto stanoveno u jiných může být určitá tolerance a bude jen na vás, jak si vázání nastavíte. V každém případě, se ale držte návodu! I když nejsou telemarková vázání bezpečnostní, můžete tím předejít problémům při vlastní jízdě. Při nastavování dbejte, aby obě péra/patrony byly nastaveny stejně (jestliže má vaše vázání dvě). Pokud bude nastavena každá strana jinak, nemusí vázání fungovat správně nebo může docházet k poškozování vázání.
Tak vázání máte na lyžích a nezbývá nic jiného než jej vyzkoušet. Nezapomeňte, že absolutní většina firem rozlišuje pravé a levé vázání. Které je které, poznáte buď podle označení, nebo podle toho, že vnější strana vázání je více otevřená. Vázání pravidelně kontrolujte zejména péra a mechanické části, při ježdění může docházet k uvolňování a bude třeba vázání dotahovat (zejména ze začátku). Při zapínání dbejte na to, aby zadní přezka byla v ose se špičkou vázání a nebyla zapnutá více do strany! V balení jste také nalezli "sichráky" (obvykle šňůrky s karabinkou). Ty se připevňují k botě a k vázání. U vázání bez brzdiček, je to jediné, co zabrání ujetí lyže a v některých areálech mohou být vyžadovány.
Jedná se zejména o podložky a u některých vázání i o brzdičky. Brzdičky většinou koupíte na vázání, která jsou na tuto možnost již předem připravena od výrobce. Při koupi vázání se na tuto možnost můžete zeptat prodejce.
U podložek byste se měli nejprve rozhodnout, zda je opravdu potřebujete. Vázání, která mají patrony vedeny spodem, už jsou o něco vyšší a u většiny vyšších modelů s patronami po stranách je nějaká základní podložka obsažena v balení.
Podložky jsou buď speciálně vyráběné pro telemark, nebo můžete použít podložky, které se vyrábějí pro alpská vázání. U podložek pro alpská vázání si nezapomeňte ověřit, zda je možno na tyto podložky namontovat vaše vázání (některé podložky mohou být předpřipravené a v tu chvíli může nastat problém, podložky také nemusí mít dostatečnou šířku). Trošku jinou funkci mohou mít podložky od firmy Vist, o kterých se zmíníme v další kapitole.
Telemarkové podložky je dobré kupovat od stejného výrobce jako vázání. Obvykle je koupíte v různých výškách, zaleží tedy jen na vás, jak moc budete carvovat.
Zde je pár postřehů z našeho ježdění.
© all rights reserved
sponsor: tvorba-webu.cz | created by Breezy New Media